Když jsem začala vždycky bavit politice, tak to nikdy nedopadlo dobře. Vůbec jsem ale nevěděla proč. Až později jsem se dozvěděla, že ne vždy je lepší se bavit o politice s někým, koho neznám. Jenže ono se to jinak nedalo. Pamatuji si na jeden případ. Byl to případ, na který dost nerada vzpomínám, protože se to odehrálo na veřejnosti, kde na nás koukalo opravdu mnoho lidí. A protože jsem velmi stydlivá, tak se stydím i dnes, kdykoliv si na to vzpomenu. Bylo to na autobusové zastávce a je to mu asi dva nebo tři roky. Bylo mi v té době asi třicet let. Potkala jsem tam jednu známou paní, se kterou jsem se potkala kdysi dávno. A aby řeč nestála, tak jsem jí jen tak ledabyle pozdravila a zeptala jsem se na počasí. Ona mi v klidu odpověděla. Potom jsem si v všimla na autobusové zastávce jedné politické reklamy.
Reklama byla asi nějaká politická akce nebo něco podobného. Vždyť vždycky sami víte, jak se politici snaží, aby byli voleni. A já jsem se té paní zeptala na tu politickou stranu a asi jsem utrousila jeden škaredý vtip a paní se ale naštvala. Začala mě podezírat, co si o sobě myslím, že mám takové řeči o té politické straně. Jenomže vůbec nevěděla, že jsem to myslela pouze ze srandy a jako vtip. Bohužel jsem se jí to snažila vysvětlit, ale opravdu marně. Paní si stála za svým. A tak mi bylo úplně trapně. A vůbec nevím, proč politika může takto rozlítit lidi.
Navíc tam na autobusové zastávce bylo opravdu mnoho lidí a opravdu by mě zajímalo, co si ostatní lidé mysleli o této politice, a co si taky mi sami říkali. A netušila jsem, že politické hovory můžu takhle rozčílit někoho. Opravdu mě to naštvalo, ale taky velmi hodně překvapilo a to nemile. Nicméně jsem se poučila a teď o politice se raději už nikým nebavím. Myslím, že je lepší je držet jen osvědčených metod a neptat se radši na politiku vůbec. Nebo na autobusové zastávce jenom stát a mlčet. Nebo sedět a koukat od mobilu. Alespoň nikoho neurazím.
