Poprvé jsem držel v rukou “foťák” asi před 26 lety. Byl to stařičký ruský Zenit, který tátovi ležel v polici ve skříni. Ani už nevím, co mě přimělo koupit do něj fotografický film a jít ven fotit. Nic jsem o tom nevěděl, a asi jsem měl chuť dělat něco k čemu měl vztah. Rád na těch pár dní, řekněme odpolední, vzpomínám. Jedna fotografie mi utkvěla v paměti, a to, jak několikaměsíční štěně očichává pampelišku.
Skoro to vidím před sebou, jeho hnědá krabatá kůže na čele, v pozadí rozostřená zelená tráva a žlutá pampeliška přímo u jeho černého “nosu”.
Nedá se říci, že by mě vedla touha být profesionálním fotografem, ale uklidňuje mě tato činnost a přináší mi do života určitý typ svobody, která by bez fotoaparátu nebyla možná.
K focení jsem se dostal náhodou na přelomu mých ket (41 – 42). Potřeboval jsem během pár měsíců mluvit i psát v anglickém jazyce a má učitelka, Kateřina, mi s tím pomáhala. Jednou jsem zahlédl její post s fotografiemi a je třeba přiznat, že mě zaujaly.
Vyprávěly příběh o všedních věcech. Byly dobře zaostřené, barevné a jejich kompozice ten příběh dokázala předat tomu něčemu v mém nitru.
Zaujalo mě to, či přimělo ten vnitřní pocit zkoumat, a rozhodl jsem se zkusit to co vnímám na jejich fotografiích vyjádřit v tom co mě oslovuje. To je tvrzení mého současného já, to před dvěma lety nemělo ani ponětí co to je digitální fotografie a upřímně, asi jsem jí i tak trochu opovrhoval. Na což jsem již úplně zapomněl. Digitální fotografie přijmi mojí upřímnou omluvu!
Nedokáži říci, jak se mi sebevyjádření daří, ale pokaždé při focení vnímám klid a odpočinek. Možná mohu zmínit, že se mi přiznal kamarád, jeho děd, a i jeho tatínek se věnovali fotografii, podělil se se mnou o svém skepticizmu vůči mému rozhodnutí jít touto cestou, a srdečně, po shlédnutí mých fotografií řekl, že se mu líbí.
Byl jsem překvapen a uvnitř jsem pookřál.
Dokáži dělat něco dobře jen tak, z vlastního zájmu a umu.
Fotografie, či fotografování znamená malba světlem.
Dá se říci, že je jen na nás, jak výsledná fotografie bude vypadat. Je to naše sebevyjádření, naše volna a svoboda. Stejně jako širé pole malíře, který se vyjadřuje skrz bílé plátno. Nicméně, je dobré držet se určitých principů a parametrů, jak výslednou fotografii budeme koncipovat.
Momentálně fotím, přes dva roky a postupně více a více chápu vztahy jenž udržuje magický trojúhelník (Citlivost senzoru, Rychlost závěrky, a Clony), aby se docílilo žádaného výsledku.
Vše je o tom dostat na senzor dostatek světla, v situaci, kterou fotíme a za podmínek, které aktuálně nastaly, aby senzor mohl zrcadlit to na co venku objektivem míříme. Bylo příjemné zjistit, že jsem více praktik než teoretik. tak mi trvalo dva roky než to konečně doklaplo. Což je jedna z věcí, kterou mi fotografování pomohlo vyjevit o sobě. I když jsem tu souvislost plně nechápal, stejně mě bavilo fotit a pořád bylo co zkoumat a kde růst. Nebylo třeba na nic tlačit, klid, objevování a radost z času stráveným s fotografii mě tam sám dovedl. Ne, že jen chápu magický trojúhelník, ale zároveň i vidím co má cenu fotit, a více jsem se sžil se všemi tlačítky a nastaveními na fotoaparátu.
V ničem na nic nespěchejte. Snažte se jen pokračovat a rozšiřovat své možnosti, ať zápal, který Vás k činnosti přivede (nejen fotografování), se mlže změnit v plamínek, který Vás vždy dokáže přivést zpět do klidu.
Na doporučení Katky jsem se na cestu fotografie vybavil fotoaparátem Olympus. Zatím po dvou letech mi nic nechybí a stéle fotím touto značkou. Začal jsem s OLYMPUS Pen Mini E-PM1. Přiznám se, nic, ale zhola nic si o něm nepamatuji. Vzpomněl jsem si jen na Olympus Pen E-PL7, ale nějak jsem měl pocit mezery, prázdného místa, jako by ještě něco chybělo, a až po několika minutách procházení fotografií jsem narazil na E-PM1.
A byl to on můj první digitální fotoaparát.
Momentálně používám řadu OMD a to Mark II. Předchozí dva, E-PM1 a EPL-7 nemají na těle v budovaný elektronický hledáček, což zjistil jsem mi chybělo abych se mohl na záběr skutečně soustředit. Potřeboval jsem ho.
Pro EPL-7 jsem si objednal elektronický hledáček VF-4 a to mi otevřelo cestu pro pokračování. Bez tohoto kroku nevím, jak by má cesta pokračovala.
Koupil jsem ho přes ebay a v podstatě veškerou techniku, která mi za dva roky prošla rukama jsem kupoval z druhé ruky (tři fotoaparáty a 7 objektivů).
Moc jsem se neobával, že by mi došlo něco jiného, či poškozeného, Technika není levná a bazarové kusy jsou většinou opečovávané, a skoro o polovinu levnější než nové. Jediné, na co si možno dávat pozor je, kolik má nafocena závěrka fotoaparátu, než bude třeba zásah servisního střediska.
Dá se to zjistit z digitální fotografie, která má v sobě značku kolikátá je v pořadí. Určitě nějaký návod najdete na webu. Já jsem toto na svém začátku nevěděl, a všechny tři fotoaparáty byly pro mě naštěstí v pořádku. Jen teď již o tom vím, tak to je pro mě vykřičníkem v mysli se na to případně příště pozeptat, ať sám sobě později nehubuji.
Technika z druhé ruky je tedy bezpečná, ale vždy respektujte, jaký vy máte pocit z komunikace s prodejcem, a i z toho, zda to je nákup, který Vám prakticky pomůže udělat další krok na této dobré cestě.
Přeji Vám dobré kroky na Vašich kreativních cestách.
